„Pomozte prosím rodině, která při živelní události přišla o všechno.“

„Dejte najevo svou účast a přispějte do sbírky pro manžele, jejichž rodinný dům vyhořel.“

„Pomozte postiženým, jejichž majetek vzala velká voda a nebyli pojištěni.“

Podobná prohlášení a výzvy nejčastěji slýcháme při velkých přírodních katastrofách. U nás nejčastěji po záplavách. Jejich cílem obvykle bývá pomoc konkrétním lidem, kteří z nejrůznějších důvodů přišli (téměř) o celý svůj majetek. A vychází ze specifické premisy: Pro podobné případy nebyli pojištění a solidární společnost by jim proto měla pomoci.

Nic proti solidárnímu chování. Nic proti sbírkám na pomoc komukoli a čemukoli. Jen si myslím, že by si pořadatelé podobných sbírek a podpůrných akcí měli uvědomit, že v mnoha případech podporují nezodpovědnost. A to na úkor lidí, kteří by si zájem veřejnosti zasloužili mnohem víc a navíc s problémem (obvykle zdravotního charakteru), proti kterému se předem zajistit nemohli.

Upřímně řečeno, stále více mě zaráží lehkomyslnost lidí na straně jedné a současně obrovská vstřícnost k podpoře jejich nezodpovědnosti na straně druhé. Jen málokdo se přitom zamyslí nad otázkou, jak se asi cítí blízcí či vzdálenější sousedi takto protěžovaných lidí, kteří každý rok poctivě řeší pojištění svého majetku a dělají všechno proto, aby se o sebe postarali. Sami!

U rizika záplav a povodní by se možná v některých případech dalo přimhouřit oko. Některé nemovitosti pojistit nelze, prodat se nedají a jejich majitelům tak nezbývá mnoho možností, jak celou záležitost vyřešit. Ale co říci o rodině, které dům po úderu blesku do základů vyhořel a následně se zjistilo, že nebyl pojištěný. Vždyť požár a úder blesku patří mezi základní škody, na které se musí pojistit snad každá nemovitost.

Říká se: „Lehce nabyl, lehce pozbyl.“ To však u většiny majitelů nemovitostí neplatí. Lidé si svého majetku váží a dělají vše proto, aby ho ochránili. Ale pak si pořád říkám: „Jak je možné, že si tito lidé svůj majetek nezajistili?“ A navíc si musíme uvědomit, že se problém netýká pouze majetku, ale také životy lidí, kteří v domě přebývali a v neposlední řadě i samotného domu, jako místa pro život.

Normální je majetek chránit. Starat se, abychom to, co jsme v potu tváře vybudovali, mohli využívat i za několik let či desetiletí. Ovšem pokud toto pravidlo někdo nedodržuje a spoléhá se, že jeho se podobná rizika netýkají, nastává problém. Nejen, že se vyhlašují velké solidární akce a sbírky, kdy ostatní lidé, kteří sami o zajištění majetku dbají, darují, co mohou – od šatů, až po nábytek, stavební materiál a další nezbytné vybavení . Příspěvkové státní a samosprávné organizace ze svých rozpočtů financují náhradní bydlení či stavby provizorních domů a poskytují příspěvky na stavbu nového bydlení. A lidé si pomalu začnou zvykat, že pojištění je vlastně úplně zbytečné. Vždyť je tolik hodných lidí, kteří případně pomohou…

Nesmíme však zapomínat ani na druhou stranu této mince. Pojišťovací produkty jsou založené na rozdělení rizika mezi více subjektů. Některá z osob či firem, které platí pojistné, utrpí škodu, jiná ne. A jen tak mohou pojišťovny fungovat. Pokud však poroste podíl nepojištěných majitelů nemovitostí, kteří budou spoléhat na solidaritu společnosti, začnou se pojišťovny dostávat do problémů. Takže pamatujte: „Pojistit sebe i svůj majetek a firmu je normální.“

V případech, jako je uvedená nemovitost, se jedná jen a jen o nezodpovědnost konkrétních jednotlivců. Kdyby nemovitost byla řádně pojištěna, pojišťovna by musela plnit. A to nejen hodnotu poškozeného majetku. V podobných případech jsou běžně pojištěny také náklady spojených s náhradním bydlením či pořízením zničených dokladů, nárok na poskytnutí prostředků na základní osobní věci dočasné potřeby a mnoho dalších věcí. A nikdo by nemusel složitě shánět prostředky pro život poškozených rodin.

Jak již bylo řečeno, podobné příklady solidarity zodpovědných s nezodpovědnými známe a poznáváme vždy při živelných událostech malého i velkého rozsahu. Zářným příkladem byly velké povodně. A i přes několikeré opakování podobných živelních katastrof lze stále najít lidi, kteří se stále o toto riziko nepostarali.

Jako pojišťovákovi mi obrovsky vadí, že možnost vlastního zajištění existuje. Přesto lidé stále spoléhají na ostatní a hlavně na stát.