Známe to všichni: pojišťovák do domu – klacek do ruky. Kolikrát se stalo, že jste došli k úhoně a najednou kdosi zabodnul prst do pojistných podmínek a sdělil, že lituje, že Vám nemůže podat lepší zprávu, ale že se pojištění právě na tu Vaši škodu nevztahuje. Okamžitě se Vám vybaví chlápek či dáma, kteří Vás přesvědčili, že když se svěříte do jejich péče, bude o Vás nadosmrti dobře postaráno. A najednou nic.
Zkuste se na to podívat z druhé strany, kdy budoucí pojišťovací zprostředkovatel hledá zaměstnání. Mezi mnoha nabídkami ho nakonec zaujme práce finančního poradce. Udělá vstupní zkoušky, projde základním zaškolením a vyrazí do světa. Jenže ouha, zjistí, že udělat dobrou pojistku vlastně ani nejde, protože ti, co pojistit chtějí, jsou o té své pojistce přesvědčeni, že je dobrá.
Dokonce ani špatnou pojistku udělat nejde. Zástupy zprostředkovatelů, co to zkusili před ním, už ty špatné (z Vašeho pohledu dobré, protože jsou levné) už dávno udělaly. Po čase zjistí, že měl vzít práci v kanceláři za jistý plat a bez neustálého biče nad sebou v podobě počtu zprostředkovaných pojistek a odchází.
Branží pojišťovacích zprostředkovatelů prošlo za posledních pár let skoro dvě stě tisíc lidí. Přišli, zaplatili registrační poplatky, složili zkoušky, …, a po čase to vzdali. Kdyby chtěli získat rozumný pojistný kmen, tj. skupinu klientů, kterým se budou o pojistné smlouvy starat, znamenalo by to naučit se řádně pojišťovací řemeslo, a to není práce na jedno odpoledne. Ani na jeden rok. To je trvalá práce na sobě, studování pojistných podmínek, zákonů, a stokrát atd. A nebo nastoupit do prodávání těch skvělých investičních produktů, dotovaných státem, kde příliš velké znalosti zákonů ani pojistných podmínek být nemusí a uživit se dá. Někdy dokonce královsky.
Logickým výsledkem předchozího jsou statisíce pojištěných, kteří zjistili to, co je psáno v prvním odstavci a mají oprávněnou zlost na pojišťovací zprostředkovatele, pojišťovny a vůbec na všechny.
Říká se, že zprostředkovatelů je příliš mnoho a odvádí špatnou práci. Nelze než souhlasit. Není logické, aby v naší zemi bylo skoro 200 tisíc zprostředkovatelů. Vděčné téma těch, co sice pojišťovat neumí, ale na obrovském množství zprostředkovatelů si postavili smysl své existence. Shodou okolností jsou to ti samí, kteří měli ty neúspěšné zprostředkovatele už před mnoha lety vyřadit z registru pojišťovacích zprostředkovatelů. V registru by jich zbylo kolem 30 tisíc, což je v relaci s okolními zeměmi a problém by byl vyřešen.
Jenže je v registru zprostředkovatelů zapsáno skoro 200 tisíc osob. Co naplat, že zaplatili správci registru zprostředkovatelů 1,3 mld. na registračních poplatcích, když správce registru s výmluvou „bylo by s tím hodně práce“ ty, co to vzdali, z registru nevyřazuje? Ač mu oznámili, že s pojištěním skončili?
Ale začal jsem větou „Pojišťovací zprostředkovatelé jsou slušní lidé“. Řeč je o těch, co zůstali věrni své profesi, poctivě se učí všechny možné zákony a pojistné podmínky, aby byli Vám, svým klientům, užiteční. Dělají svou práci dvacet a více let a jsou na svou práci hrdí. A nic na tom nezmění, že je lidé, co nikdy nepojistili ani přívěsný vozík za auto, ale chytli teplý pelech na centrálním úřadu, degradují na „distributory pojištění“.
Znám opravdu mnoho pojišťovacích zprostředkovatelů, co svou práci dělají, jak nejlépe umí. Snaží se o to, aby zprostředkované pojistky byly to nejlepší, co na pojišťovacím trhu lze sehnat. Mají obrovský rozhled, encyklopedické znalosti a na pojistné smlouvy svých klientů jsou hrdí.
