Poučný a současně zarážející. I tak by se dal označit text, který v těchto dnech zveřejnila pojišťovna AIG a který vychází z výsledků průzkumu realizovaného agenturou Ipsos. Pojišťovna se zaměřila na specifická rizika spojená s výkonem rozhodovacích pravomocí, tedy na hrozby související s rozhodováním manažerů a členů statutárních orgánů. A jak již bylo řečeno, výsledek průzkumu lze označit za překvapivý.
Zhruba před rokem (konkrétně 1. ledna 2014) vstoupil v platnost zákon č. 90/2012 Sb., tedy zákon o obchodních korporacích. Kromě mnoha jiných oblastí tento zákon upravuje také odpovědnost členů vedení obchodních korporací (pod tento pojem zákon zahrnuje všechny formy obchodních společností, tedy společnosti s ručením omezeným, akciové společnosti, komanditní společnosti, veřejné obchodní společnosti, evropské společnosti a evropská hospodářská zájmová sdružení, a také družstev, tj. družstva v užším smyslu toho výrazu, bytová družstva, sociální družstva a evropská družstva) a především znatelně zpřísňuje finanční tresty za chyby, jichž se tito lidé dopustí.
Slovo „znatelně“ je přitom v souvislosti se zpřísněním odpovědnosti jednatelů a členů představenstev a dozorčích rad velmi mírné. Zákon o obchodních korporacích totiž fakticky přenesl plnou finanční zodpovědnost za škody, které vzniknou jimi řízené firmě, případně třetím stranám, přímo na ně. Konkrétně zákon o obchodních korporacích určil, že členové orgánů společností ručí za běžné obchodní závazky společností (platby dodavatelům, zaměstnancům, odvody apod.) přímo těmto věřitelům. Pokud tedy například jimi řízená firma nezaplatí za dodané zboží, mohou její majitelé či manažeři zažalovat přímo odpovědného pracovníka a vymáhat od něj vzniklou škodu.
Po roce platnosti tak důležitého zákona by asi každý očekával, že si všichni, jichž se týká, hrozící důsledky uvědomují a udělali vše proto, aby nemuseli případné škody platit ze svého. Jenže ouha. Z průzkumu, jehož výsledky AIG cituje, vyplynulo, že o plné odpovědnosti ví jen 39 procent respondentů (průzkumu se celkem zúčastnilo 210 manažerů). A ještě horší výsledek analytici zjistili při dotazu na to, zda jsou manažeři proti případným škodám pojištěni. Odpověď, kterou by asi očekával každý, tedy odpověď ANO, sdělilo pouhých 17 procent účastníků průzkumu.
Odpovědnost spojená s rozhodovacími pravomocemi nemusí u všech manažerů dosahovat stejné výše. Některé firmy maximální škodu, za kterou vedoucí pracovníci odpovídají, omezují. Například z 210 respondentů průzkumu jich za škodu v plné výši zodpovídá „jen“ 39 procent. 19 % z nich uvedlo, že jejich zodpovědnost je omezena částkou 2 miliony korun. A zbývajících 42 % účastníků průzkumu ručí za škody jen do výše půl milionu korun. Je to hodně? Nebo málo? To asi hodně záleží na konkrétní situace tázaného. Nicméně ve všech případech platí, že se lze proti důsledkům chyb efektivně bránit, a to vhodně zvoleným pojištěním.
Najít urychleně zkušeného pojišťovacího poradce či makléře by ostatně měla i většina účastníků průzkumu, potažmo velká část tuzemských jednatelů a členů představenstev a dozorčích rad. Podle průzkumu jich totiž pojištění vlastní pouhých 17 procent.
Pokud byste se chtěli o pojištění odpovědnosti členů statutárních orgánů a managementu dozvědět více, pak neváhejte a s důvěrou se obraťte na nás…
