Pojem odpovědnost zná snad každý člověk. Potenciální důsledky nezodpovědnosti si však mnozí stále nepřipouští. Byť by si je uvědomovat měli. Minimálně v souvislosti s pojištěním. Pojištění odpovědnosti totiž má tu moc, zásadně přispět k ochraně pojištěného před věcnými, finančními a jinými škodami, které neúmyslně způsobí někomu jinému, a to jak v běžném občanském životě tak v souvislosti s jeho podnikatelskou činností.

Tato takzvaná Obecná odpovědnost [https://www.vitovec.cz/slovnik-pojmu/obecna-odpovednost/] se, jak už bylo řečeno, vztahuje na všechny osoby – fyzické i právnické – a platí obecně, pokud jiný právní předpis nestanoví jinak: Např. právní nebo profesní odpovědnost.

Právní odpovědnost

Jedním z typů obecné odpovědnosti je Právní odpovědnost [https://www.vitovec.cz/slovnik-pojmu/pravni-odpovednost/] spojená s donucovacím (sankčním) charakterem práva. Jde tedy o odpovědnost konkrétní osoby za porušení jejích právních povinností. V důsledku pojistné události tak může vzniknout např. povinnost nahradit škodu, zaplatit pokutu nebo strpět výkon rozhodnutí.

Právní odpovědnost se dělí na několik druhů:

• odpovědnost za škodu [https://www.vitovec.cz/slovnik-pojmu/pojisteni-odpovednosti-za-skodu/],
• pracovněprávní odpovědnost [https://www.vitovec.cz/slovnik-pojmu/pracovnepravni-odpovednost/],
• správněprávní odpovědnost [https://www.vitovec.cz/slovnik-pojmu/spravnepravni-odpovednost/],
• trestněprávní odpovědnost [https://www.vitovec.cz/slovnik-pojmu/trestnepravni-odpovednost/].

Právní odpovědnost může být založena na zavinění (subjektivní odpovědnost), kdy pojištěný nese odpovědnost za své jednání či opomenutí pouze tehdy, je-li toto jednání zaviněné) nebo na principu objektivní odpovědnosti, kdy odpovědnost vzniká bez ohledu na zavinění (např. povinnost odstranit vady, zaplatit poplatek z prodlení, poskytnout přiměřené zadostiučinění).

Subjektivní odpovědnost

Druh právní odpovědnosti, který vyžaduje úmyslné nebo nedbalostní zavinění ze strany osoby, která porušila právní povinnost. V těchto případech může být škůdce zbaven odpovědnosti, pokud prokáže, že škodu nezavinil (vyvinění).

Klíčovým znakem tohoto druhu odpovědnosti je nutnost prokázání zavinění, což pro poškozeného znamená složitější dokazování.

Základní znaky subjektivní odpovědnosti:

• Zavinění: Ústředním pojmem je zavinění, což je subjektivní vztah jednající osoby k následku jejího jednání.
• Exkulpace (vyvinění): Možnost zbavit se odpovědnosti tím, že škůdce prokáže, že škodu nezavinil.
• Porušení právní povinnosti: Subjektivní odpovědnost vzniká v případě porušení právní povinnosti. 
• Příčinná souvislost: Mezi porušením povinnosti a vzniklou škodou musí existovat příčinná souvislost.

Příklady subjektivní odpovědnosti

• Soukromoprávní odpovědnost: Odpovědnost za škodu způsobenou porušením povinnosti, ze které se škůdce může vyvinit, pokud prokáže, že škodu nezavinil.
• Veřejnoprávní odpovědnost: Může zahrnovat například odpovědnost za spáchaný trestný čin, kde je nutné prokázat úmysl nebo nedbalost.

Objektivní odpovědnost

Typ právní odpovědnosti, kdy je daná osoba povinna hradit škodu bez ohledu na její zavinění. Místo důkazu pochybení je nutné prokázat, že škoda nastala v důsledku rizikové činnosti, věci nebo provozu, za který nese škůdce odpovědnost. V některých případech se lze odpovědnosti zprostit, pokud je možné prokázat, že byla vynaložena veškerá možná péče, aby ke škodě nedošlo. 

Klíčové znaky objektivní odpovědnosti:

• Bez zavinění: Není třeba dokazovat, že škůdce škodu zavinil.
• Riziková činnost: Škoda vzniká v souvislosti s nebezpečnými činnostmi nebo věcmi.
• Příčinná souvislost: Škoda musí mít původ v dané činnosti nebo věci.
• Možnost zproštění: V některých případech lze odpovědnost odmítnout, například prokázáním, že byla vynaložena maximální péče.

Příklady objektivní odpovědnosti:

• Provozovatel vozidla: Odpovídá za škodu vzniklou jeho vozidlem, i když nebyl řidičem, který nehodu způsobil.
• Provozovatel rizikové činnosti: Kdo provozuje závod nebo jiné zařízení, je odpovědný za škody, které vzniknou z provozu nebo s ním souvisejícími věcmi.

Odpovědnost za vady: Zhotovitel odpovídá za vady produktu nebo služby, i když je nezavinil, pokud tyto vady mají původ v jeho činnosti.