Rozšiřte náš tým

Pojišťovny údajně vytáhly na “nenasytné” agenty. Ve skutečnosti je ovšem problém úplně jinde…

Jedno z oblíbených témat posledních měsíců a roků – novela zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích – se očividně dostalo do další fáze svého vývoje. Po diskuzích o zkrácení, resp. prodloužení lhůty pro její projednání ve finančním výboru Poslanecké sněmovny (více zde na webu) se o návrhu a jeho údajném pozadí na serveru iDNES.cz obsáhle rozepsala Eva Moniová. Je asi jen shodou okolností, že se tomuto tématu tak aktivně věnuje právě jedno z médií patřící holdingu Agrofert Andreje Babiše. Téhož ministra Babiše, který tak aktivně bojoval za zkrácení lhůty pro projednání návrhu zákona ve zmíněném finančním výboru. Změnu se prosadit nepodařilo, a tak přišla ke slovu média. To by však až tak zásadní problém nebyl. Kdyby… Kdyby v článku prezentovaná fakta celou situaci neprezentovala v úplně jiném světle, než jaká ve skutečnosti je.

Boj se symbionty, bez nichž nedokážete žít, je nesmyslný

Novela zákona z pohledu pojišťovacího makléře trpí mnoha nedostatky, o nichž by se dalo obsáhle diskutovat. Největším problémem ovšem ani omylem není populární „spor“ o způsob vyplácení provizí ze životního pojištění a s ním spojené (a ve zmiňovaném článku mnohokrát opakované) časté tzv. přesmluvňování. Tím nejdůležitějším – bohužel však mediálně nezajímavým – problémem je totiž snaha ještě silněji regulovat celý pojistný trh. Jako by nestačilo, že Česká národní banka má nad subjekty, které v oblasti pojištění působí, de facto absolutní moc. Přitom však své povinnosti fakticky neplní. Pouze provádí kontroly a navíc zcela nesmyslně. Místo, aby regulovala trh zákonnými prostředky a přestala se vymlouvat na velký počet pojištovacích zprostředkovatelů (vždyť by stačilo kdyby evidované zprostředkovatele, kteří prokazatelně přesáhli zákonem stanovenou dvouletou lhůtu nečinnosti vyškrtla z registru pojišťovacích zprostředkovatelů a tím snížila jejich počet), raději vymýšlí další poplatky a školení a regulace. Navíc se regulatorní opatření snaží zavádět lidé, kteří o pojistném trhu neví prakticky nic. Většina z nich nikdy s praktickým pojišťovacím poradenstvím ani nepřišla do styku. Natož, aby dokázali splnit odborné minimum dané zákonem. Nebo to tak z jejich návrhů alespoň vypadá.

Pokud bychom důvěřovali výše zmíněnému článku (a podle diskuse pod ním to mnozí čtenáři samozřejmě udělali), nezbytně bychom došli k názoru, že mezi pojišťovnami a jejich obchodními zástupci probíhá válka. A v této válce se řeší jediný problém – jak co nejrychleji zákonem stanovit způsob vyplácení provizí a zabránit tak tomu, aby podvodníci, kteří za účelem vlastního obohacení bez jakýchkoli skrupulí ruší smlouvy životního pojištění svých klientů a obratem ruky jim zakládají nové. Tak jednoduchý však problém není. Tvrdit, že pojišťovny bojují s „nenasytnými“ agenty, je silné, ale současně značně zjednodušující a nepřesné tvrzení. Pokud by totiž takto nastavený problém chtěli skutečně řešit, stačilo by  odstranit ze seznamu jejich spolupracujících společností ty, které se chovají kritizovaným způsobem. A rázem by bylo po problému. Jenže pojišťovny jsou na zprostředkovatelích životně závislé a nechtějí si je rozházet. Proto je snazší vylobovat zákon, který zajistí nový stav na trhu založený na jednoduché rovnici: Klient zaplatí, zprostředkovatel nedostane zaplaceno, jak má, pojištovně však pojisné zůstane. A v případě zrušení pojistné smlouvy klient ztratí investované prostředky, zprotředkovatel zůstane bez provize, ale že by pojišťovna investované pojistné vrátila, to lze předpokládat jen stěží, jednoduše nastaví hodnoty odbytného tak, aby netratily. Co však udělají makléři a zprostředkovatelé? Budou se muset přizpůsobit – jsou totiž na provizích závislí.

De facto tedy lze prohlásit, že zákon uměle řeší to, co by pojišťovny měly být schopné obstarat samy. Jenže ony nechtějí jít do boje s někým, koho potřebují. Moc dobře si totiž uvědomují, že vzájemný boj mezi symbionty, kteří jsou na sobě závislí, totiž nikdy nemůže dopadnout dobře. Zvlášť, když se do tohoto sporu zapojí regulátor, který problém zná jen povrchně.

Regulace problém nevyřeší

Snaha redukovat obsah navrhované novely zákona č. 38/2004 Sb. na řešení problémů s podvody při přesmluvňování je z hlediska médií jistě pochopitelná (téma zaujme a vyvolá spolehlivě ohlas), k řešení problému však nepřispěje. A už vůbec nepomohou častější zkoušky odborné způsobilosti a s nimi spojené povinné každoroční platby (zvláště, když tuto činnost bude vykonávat „nezávisle vybraný“ soukromý subjekt). Problém se skrývá úplně jinde:

  • Pojišťovny nejsou v současné době schopné si efektivně konkurovat kvalitou svých produktů, musí však vykazovat výsledky.
  • Životní pojištění, lépe řečeno investiční životní pojištění, které dnes tvoří páteř nabídky, je velmi důležitou součástí portfolia pojišťoven.
  • Nejlepším argument pro podporu prodeje je výše nabízených provizí a rychlost jejich výplaty.
  • Z výše uvedených důvodů nejsou pojišťovny schopné ani ochotné spolupracovat při změnách systému vyplácení provizí.

Pokud novela zákona pojišťovnám nařídí, aby výplaty provizí rozložily do delšího časového období, může nastat problém. Pro mnohé tzv. finanční poradce přestane být životní pojištění zajímavé a nebudou tyto produkty prodávat. Tím se naruší byznys plán pojišťoven, které začnou hledat cesty, jak situaci vyřešit. A pravděpodobně najdou nějaké nestandardní řešení.

Finanční gramotnost vs. podvodníci

Obecným problémem českých zákazníků je nízká úroveň finanční a spotřebitelské gramotnosti. A tento nedostatek žádná regulace opravdu změnit nedokáže. A co bychom měli dělat do té doby, než se národ naučí zacházet se svými penězi? Bezesporu by bylo nejlepší se zaměřit na potrestání těch „zprostředkovatelů“, kteří se dopouštějí na svých klientech podvodů. V tomto ohledu nelze nesouhlasit s Petrem Šafránkem z Asociace finančních zprostředkovatelů, který v citovaném článku říká: „Podporujeme jakákoliv opatření, která dopadnou selektivně na ty zprostředkovatele, kteří poškozují klienty. A odmítáme plošná opatření, která dopadnou i na ty slušné.“ A to druhé přináší navrhovaná novelizace zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích.

Jsme stále více přesvědčeni, že přílišná regulace čehokoli škodí. A netýká se to jen regulovaného, ale především toho, kdo má být pod kuratelou regulátora kvalitně obsluhován. To totiž může také dopadnout tak, že nám pekaři budou muset při nákupu rohlíků doporučovat, abychom si je raději nekupovali, protože při přílišné konzumaci bílého pečiva dochází ke zvyšování váhy. A když už si tedy – přes všechny povinně vyjmenované agrumenty – ony rohlíky budete chtít koupit,  budete nejdřív muset podepsat prohlášení, že jste byli poučeni o škodlivosti konzumace bílého pečiva a toto prohlášení si pekař založí ve dvou kopiích pro případnou kontrolu příslušného orgánu.

Novela nic dobrého nenabízí

Téma provizí za zprostředkování životního pojištění, jak již bylo řečeno, je mediálně velmi zajímavé, protože snadno uchopitelné. Problém navrhované novely je však mnohem rozsáhlejší. Podobně problematickými tématy se novela jen hemží. Za poctivé pojišťováky proto navrhujeme jediný vhodný způsob, jak se s ním vypořádat, a sice celou novelu zahodit a pokusit se téma zpracovat znovu a pokud možno lépe – ideálně ve spolupráci s odborníky, kteří o pojistném trhu alespoň něco málo vědí…

28.03. 2024

© Vítovec corp. a.s.




Pojištění pro podnikatele

Podnikání přináší celou řadu rizik.
Pomůžeme Vám je eliminovat.

Pojištění pro občany

Buďte odpovědní k sobě i k svým blízkým. Připravte se na životní zkoušky.