Sazby pojištění nebo výplatu pojistného plnění ovlivňuje kromě zcela standardních věcí, jako je typ a cena vozu nebo objem jeho motoru, také několik maličkostí, o kterých se nemluví tak často. Některé z nich jsou na hraně litery zákona, jiné zase mohou mít zcela opačný efekt, než si původně majitel auta myslel. V praxi se pak snaha o co nejmenší pojistné sazby odráží v různých dodatečných úpravách s cílem mít v technickém průkazu zapsanou jinou kategorii, než ve které se původně stroj narodil. Velikost pojistného plnění však mohou ovlivnit také tuningové úpravy nebo propadlý techničák.
Když vozidlo opouští podnik, ve kterém jej vyrobili, má už zcela konkrétní registraci. Jde buď o automobil osobní, nákladní, traktor a podobně. Žonglováním mezi těmito kategoriemi se někdy jejich majitelé snaží ušetřit silniční daň, mýtné a především pojistné. Z nákladního tahače se tak papírově narodí třeba zvláštní vozidlo, označované jako tatraktor, jehož terénem by měly být výhradně lesy a zemědělská pastviska. Problém je ale v tom, že dál jezdí po silnicích a jeho majitel s ním vesele provozuje autodopravu. Důvod má dobrý. Povinné ručení by mu za tahač vyšlo na desetitisíce, kdežto za tatraktor jenom na stokoruny. Ne všichni pojistitelé však jsou ochotni na tuto hru přistoupit. „U nás také pojišťujeme tatraktory, ale jejich cenotvorba pokaždé vychází z původního vozidla, ze kterého byly předělány, což mohl být třeba tahač nebo nákladní vůz,“ vysvětluje ředitel úpisu autopojištění Slavia pojišťovny Ladislav Bělina a dodává, že záměrem je pojišťovat tyto stroje za takové pojistné, které odpovídá jejich míře rizika.
Úpravy vozidel ve jménu nižších nákladů na jejich provoz začaly u osobních automobilů už před více než 15 lety, kdy vidina pořízení vozu za cenu bez DPH motivovala pod vlivem tehdy platné legislativy nejednoho motoristu s živnostenským listem k instalaci mřížky mezi sedadla a úložný prostor. A to dokonce i do sedanů, které nikdy žádný náklad nevozily. Traduje se, že s mřížkou za sedadly prý tehdy jezdil i jeden luxusní crossover Porsche Cayenne…
Milovníci tuningu jsou často přesvědčeni o tom, že každá úprava vozu jim automaticky zvyšuje jeho hodnotu. „Takhle jednoznačné to ovšem není,“ upozorňuje vedoucí pojistných událostí motorových vozidel Slavia pojišťovny Radek Ambler. Záleží totiž, zda jsou upravené komponenty homologované a zda je do vozidla instaluje odborník, který k tomu má oprávnění. „Díky homologaci má vozidlo oficiální potvrzení o tom, že může jezdit po silnici a dojde-li u takového auta k pojistné události, musí pak pojišťovna v rámci likvidace počítat i s cenou těchto tuningových náhradních dílů. Tohle ale neplatí u podomácku vyrobených komponentů bez homologace. Při totální škodě pak totiž takový vůz jeho úpravy nezhodnocují, ale naopak znehodnocují. Každopádně všem doporučuji udělat fotodokumentaci auta před tuningovou úpravou a po ní,“ dodává Ambler.
Pokud si někdo upraví auto bez odborného zázemí, dosáhne toho, že jeho vůz už přestane odpovídat továrnímu nastavení, protože se mu změní jízdní vlastnosti. U upravených vozů se taky zužuje okruh jeho budoucích zájemců. Takový automobil už pak dokáží ocenit pouze lidé ze stejné „skupiny“, ale pro běžného uživatele jde spíš o znehodnocený vůz.
Mnohem optimističtější je pohled pojišťoven na propadlé technické průkazy. Rozhodně neplatí, že s techničákem po expiraci od Vás dá v případě pojistné události pojišťovna ruce pryč. „Vždy záleží na příčině škody a na okolnostech, které s ní souvisí,“ říká Radek Ambler ze Slavia pojišťovny. Má-li tedy se škodou na vozidle přímý vztah i propadlý techničák, pojišťovna to při likvidaci zohlední. „Je přece rozdíl mezi tím, když auto s propadlou technickou kontrolou nedalo přednost jinému vozidlu a tím, když nestačilo zastavit, protože mělo špatné brzdy,“ vysvětluje Ambler.
Zdroj: Slavia pojišťovna